Minimalismus v obytňáku jako nová životní etapa

Když se mi v létě 2022 rozpadl život, nejprve jsem to vnímala jako ztrátu. Díky rozchodu s partnerem jsem přišla o veliký dům se zahradou a ovocným sadem a jistotu každodenní reality, kterou jsem po více jak 7mi letech dobře znala.

I přesto, že ukončit vztah bylo moje rozhodnutí, vinila jsem samu sebe z toho, že jsem nedokázala zařídit, aby nám vztah fungoval, abychom byli šťastní a spokojení.

Nevěděla jsem, jak to všechno sama se dvěma psy zvládnu, ale cítila jsem, že už nejsem schopná žít v křeččím kolečku, umírat zaživa v nefunkčním vztahu a ubíjet kreativitu v práci, která už mě po letech vlastně ani moc nebavila.

Nová životní etapa

To, že jsem udělala správný životní krok jsem si potvrdila ve chvíli, kdy jsem kvůli stěhování začala třídit, uklízet a vyhazovat věci, které už jsem si nechtěla vzít s sebou do nové etapy. Energii starého a nefunkčního, nahradilo tvoření prostoru pro smysluplnější věci, činnosti a vztahy, které daleko víc odpovídaly mojí aktuální energii. Do všedních dní se mi vrátilo nadšení a těšení se. Ta tam byla únava, rezignace a marnost.

Uvědomovala jsem si, že mám jedinečnou příležitost vytvořit si nový život. Smysluplnější, jednodušší, spokojenější. Nemusela jsem dělat žádné kompromisy, protože jsem do této etapy šla úplně sama a proto jsem se do změn pořádně opřela.

Každý den jsem pilně odpracovávala vše, co bylo třeba udělat k uzavření staré kapitoly a vytvoření nové. Pracovala jsem na svých plánech, snech a cílech a četla knížky o kterých můžu s čistým svědomím říct, že mi pomohly sebrat odvahu a jít do takhle velké změny. Popsala jsem je pro vás v samostatném článku, tak pokud se také odhodláváte k nějaké změně, můžete si o nich přečíst ZDE>> a třeba vás inspirují tak, jako mě.

Byla jsem odhodlaná mít se líp

Vymetla jsem každý kouteček svého života. Revidovala jsem svoje vztahy, e-mailové schránky, oblečení, fotky, nádobí, prostě jsem svůj život obrátila vzhůru nohama.

Darovala/vyhodila/prodala jsem 95% svých věcí. Z velkého domu jsem se stěhovala v jediném osobním autě.

Byla jsem neuvěřitelně odhodlaná mít se líp. Věřila jsem v sebe a odmítala mít v životě lidi, kteří už se mnou neladili. A tak zanikly i některé přátelské a rodinné vztahy o kterých jsem si myslela, že vydrží všechno. Víte, lehčí je o tom psát, než to prožívat, ale s veškerým respektem musím uznat, že naše životní postoje nebyly slučitelné a proto se naše cesty rozdělily.

O rozpadu svého „normálního života“ jsem psala v jiném článku a budu moc ráda, pokud si můj příběh přečtete ZDE>>

Minimalistkou „z donucení“

Když přišel nápad žít 24/7 v obytném autě a cestovat na jih do Španělska, a bylo nad slunce jasné, že budu mít k dispozici VELMI omezený úložný prostor.

Bylo tedy nutné znovu popřemýšlet o tom, co v životě skutečně chci a potřebuji a co si nechávám „pro všechny případy“, nebo „mohlo by se hodit“. Yep. Tak přesně tyhle věci vyletěly komínem jako první 😀

Abyste chápali. Obytné auto má určitou doložnost. (Tento údaj najdete ve velkém techničáku). Já měla auto, které naložené nesmělo přesáhnout váhu 3.500 kg. Nenaložené auto váží 3.016 kg a tedy jsem do něj mohla doložit pouze 484 kg.

Pro ty z vás, kteří si myslíte, že to je pohoda, tak vezměte v úvahu, že v autě je 100 litrová nádrž vody. 1 litr vody váží 1kg. Tedy 100 litrová nádrž vody vás obere o 100 kg a doložit smíte pouze 384 kg. Vy sami něco vážíte, musíte něco jíst, vezete s sebou nějaké vybavení atd.

Pravdou je, že ve spoustě zemích se váha obytných aut prakticky neřeší, protože stejně všichni ví, že jezdí přetížená. Výjimkou potvrzující pravidlo je Rakousko, kde se naopak na obytňáky číhá a co si budeme povídat, pokuty jsou více, než mastné.

Uvědomte si záměr a pak prostě skočte

Mě do minimalismu „dotlačilo“ bydlení v obytném autě. Ale upřímně musím říct, že já jsem vždycky tíhla k čistému prostoru, nikdy jsem nebyla příznivcem 20ti stejných triček a věcí „co kdyby“ jsem si nechávala minimálně. Proto pro mě bylo celkem snadné naskočit na tu vlnu „úklidu celého života“ a intuitivně prodat/vyhodit věci, které můžou hezky posloužit někomu jinému.

Když si chcete udělat v životě pořádek, nemusí to být tak dramatická životní změna, jakou jsem udělala já. Jen musíte mít záměr. Vědět, jak se z toho chcete cítit. Co od toho čekáte. Proč to děláte?

Je třeba dobré si dát záměr „Dnes si uklidím svůj přeplněný stůl“ a čekám od toho, že se díky tomu uvolní moje kreativní energie nebo můžou přijít nové objednávky. To zní dobře, ne? 🙂

Jasně, existují dokonale vypracované systémy jako třeba ten od báječné Marie Kondo. Určitě si můžete vzít na pomoc i to, ale pokud jste jen „normální holka“ jako já a nemáte čas si věci nejprve nastudovat a pak teprve začít něco dělat, pak se do toho prostě musíte vrhnout po hlavě.

Nechat nebo nenechat, to je oč tu běží 😀

Když už se do toho pustíte, tak vám může pomoci vědomí, že na konci celého rozhodovacího procesu máte jen dvě možnosti. Buď „ANO“ nebo „NE“ aneb „NECHÁM“ nebo „NENECHÁM“ si tu konkrétní věc. Můžete nad tím bádat, můžete si to různě okecávat, ale prostě to tak je.

Já jsem se při eliminaci fyzických věcí držela pouze 2 pravidel, která jsem sama pro sebe stanovila a fungovala bezvadně:

• Pravidlo č. 1: Věc musí být buď praktická nebo krásná (ideálně oboje). Pokud není ani praktická ani krásná, šup s ní pryč! Vážně byste si chtěli domov zaplňovat ošklivostí, která k ničemu neslouží?
• Pravidlo č. 2: Pokud vaše nadšení z té konkrétní věci není „HELL YES!“ (tedy 100% ano), pak je to vždycky NE!

Zní to krutě? Chápu. Ale věřte mi, že pokud k sobě budete upřímní, pak zjistíte, že většinu věcí nepotřebujete/nepoužíváte/schováváte ze sentimentu a že můžou dobře posloužit někomu jinému. Případně je můžete prodat a mít z nich korunky na nákup něčeho, co vám udělá opravdickou radost. 🙂

Ta úleva!

Asi nedokážu slovy vyjádřit tu obrovskou úlevu, když se zbavíte narvaných skříněk, na které jste denně koukali a strašně vás štvaly, ale vy jste si to v každodenním běhu života vlastně vůbec neuvědomovali.

Mám skutečně reálně odžité, že když si dáte do pořádku svůj prostor že se vám nesmírně uleví.

Ta lehkost, čistota a jednoduchost! Víte kde co je, nehledáte, jdete najisto. To jsou pocity, které jsem v životě prostě chtěla mít a zapadaly do mé vize šťastnějšího, jednoduššího a kvalitnějšího života.

Z minimalismu vzhůru do kvalitnějšího života

Když jsem se po roce každodenního života na kolečkách rozhodla trochu zakotvit a zařídit si „pevný“ domov :-), přišla změna, která mě samotnou trochu překvapila.

Uvědomila jsem si, že se do mého minimalistického a funkčního světa tak nějak samy od sebe zakomponovaly ještě 2 faktory. Kvalita a krásno.

Při vybavování svého nového domova se už nedržím striktně minimalismu jako výchozího bodu. Důležitější se pro mě stal soulad, harmonie, pohodlí a útulno, které chci, aby z mého domova vyzařovaly. Pokud cítím, že ta věc je kvalitní, funkční a krásná, pak vítej do mého života, ráda ti v něm udělám místo. 🙂

Při svém putování Evropou jsem viděla spoustu různých interiérů a získala hodně inspirace. Žila jsem v podstatě na ulici a tak si hodně uvědomuji, jak je důležité, mít bezpečný domov. S věcmi, které s vámi ladí. S lidmi, se kterými se cítíte dobře. Smějete se, večeříte, milujete.

Nic není špatně a jediným ukazatelem toho, jestli svůj život máte zrovna plnit věcmi/vztahy/činnostmi nebo je naopak ubírat, je váš dobrý pocit.

Minimalismus může být skvělý restart, jak si prostor kolem sebe vyčistit a pak ho můžete vědomě a s láskou zaplňovat kvalitou a krásnem. Obklopte se tím, co vám dělá dobře a vytvořte si místo, kam se budete rádi vracet.

A já doufám, že vás k tomu můj příběh aspoň malinko inspiroval 🙂