Omezené množství vody, elektřiny a nedostatek soukromí. Řekněme si to na rovinu, každodenní život v obytňáku ženskému opečovávání moc nepřeje.
Když jsem se rozhodla žít 24/7 v obytném autě, uzavřít život v Čechách a sólo cestovat Evropou na jih Španělska, byla jsem odhodlaná nepovolit ve svých rituálech a návycích a dál se o sebe pečlivě starat tak, jako jsem to dělala v „normálním životě“.
No. 😀 Nebudu lhát, nebylo to vždycky lehké.
To, že vám do obytňáku každý vidí, na to jsem si celkem rychle zvykle zvykla. Sice byla trošku otrava pořád zavírat dveře od interiéru nebo zatahovat záclonky, když jste se chtěli převléknout, ale dalo se to. No a když se vám nechce zatahovat, tak holt mají senioři při večerní procházce po promenádě … promenádu … 😀
(„Co se tam tak vystavuješ, povídám! Co bych se vystavovala, se nevystavuju! Né, nevystavuješ! Dyť to vidím, jak se tam vystavuješ! Tak se vystavuju, no!“). Taky milujete českou klasiku Slunce, seno? 😀
Ale šup zpátky do obytňáku! 🙂 Problémem č. 1 pro mě byl nedostatek vody.
Moje auto mělo 100 litrovou nádrž na vodu a to byste nevěřili, jak rychle vyplýtváte sto litrů. Když si nedejbože potřebujete umýt hlavu a já mám polodlouhé vlasy a myju si je co 2-3 dny, tak spotřebujete 30 litrů jako nic! A to mluvím jen o základní péči šampon + kondicioner, dámy! Žádné rozmazlování v podobě oplachových masek!
Vodu dále potřebujete na spláchnutí chemického wc, umytí nádobí, vytření podlahy, několikrát denně si myjete ruce, čistíte zuby, psi při pití z misky také něco vycmrndají a to máte kapku tady, kapku támhle a za 2 dny máte 100 litrů pryč.
Jasně, jezdila jsem i s nomády, kterým vydrželo 30 litrů na 3 dny ve 2 lidech, ale já jsem holt holka plýtvací a ačkoliv jsem se fakt snažila, tak pro vodu jsem běhala a jezdila nejpozději co 3 dny.
Na druhou stranu musím říct, že nikdy nezapomenu na ty romantické chvíle, kdy se v létě kolem půlnoci pod hvězdnou oblohou běžíte vysprchovat na pláž a doufáte, že nikdo neuvidí, jak si holíte … nohy … 😀
Adrenalin zaručen a trapasy také (ale o tom až po dvanácté) 😀
Bohužel moje auto mělo opravdu velmi špatně vyřešenou elektřinu. Já na obytňáček nedám dopustit, ale elektřina tam byla strašně podceněná. Podle toho co jsem slyšela od kluků, byla na vině malá kapacita baterky, ačkoliv jsem měla na střeše solární panel a tedy elektriky by se zřejmě vyrobilo dost.
Ať tak nebo tak, pokud jsem někde stála delší dobu, energie ubývalo, až se baterie úplně vybila a bylo úplně jedno, že do solárních panelů na střeše pralo sluníčko jako o život (představte si to nesnesitelné vedro v červenci a v srpnu v létě ve Španělsku, kdy o mráček nezakopnete a auto bylo stejně stále vybité).
Takže to mělo za následek stav, kdy jsem na elektrice měla primárně ledničku a nabíjela jsem počítač a mobil a to bylo tak všechno. Žádné jiné elektrické přístroje jsem používat prostě nemohla. Takže ani fén, depilátor, případně jiná elektrická udělátka. Jinak samozřejmě mluvím o parkování na divoko. Když parkujete na Stellplatzu nebo v kempu, tak toto pochopitelně nemusíte vůbec řešit.
I když by se nomádění dalo sfouknout v legínách/pyžamu od rána do večera (stejně mě tu nikdo nezná), já jsem chtěla být krásná i když jsem šla vylít kazetu od WC, nebo když jsem zrovna dofukovala pneumatiky.
Moje skříň v obytňáku, kterou nazývám „skříní“ jen proto, abyste věděli o čem mluvím, byla na karavaningové poměry veliká, ovšem na Markétiny poměry zoufale nedostačující. Já miluju oblečení a i když se snažím udržovat si funkční a minimalistický šatník, tak stále mám z čeho vybírat 😀 Jinak o minimalismu v životě jsem napsala samostatný článek, tak kdybyste si ho chtěli přečíst, budu moc ráda a najdete ho ZDE>>
Musím říct, že každodenní přehazování oblečení zprava doleva, případně vypadávání ponožek a dalšího prádla z různých poliček, skříněk a dvířek, kam jsem ho v návalu zoufalství nacpala, mi docela slušně pilo krev a když jsem někde potkala karavaňáckou rodinku, kdy na sobě ženské osazenstvo mělo celou dobu Crocsy, LELOSI a funkční tričko, tak jsem si říkala, jestli mi to za ty nervy stojí.
A víte co? Stojí. 😀
Prostě sebepéče je pro mě nejen, že mám umytou hlavu, vyčištěné zuby a upravené nehty, ale i to, že mám na sobě čisté prádlo a připadám si žensky i když řídím 3,5 tunové auto a právě se chystám uklízet chemický záchod. 😀
Jestli to máte jako já, tak využíváte služeb kadeřnice, manikérky nebo třeba pedikérky. No a já jsem na tohle fakt nekompromisní. Jakmile mám někoho nebo něco osvědčeného a jsem spokojená, tak to prostě neměním.
Asi za všechny můžu uvést příklad, že ke své kadeřnici jsem jezdila každých 6 týdnů 120 km tam a 120 km pěkně zpátky, protože já prostě nenechám nikoho jiného na svoje vlasy sáhnout.
(Za vše může trauma z mládí, které zahrnuje Věneček v tanečních, kulmu, velkou dávku laku na vlasy a kadeřnici, která dělala lokny zřejmě už Adině Mandlové). To. Prostě. Nechceš. 😀
Takže, nebudu vás strašit, ale pokud nemáte vyloženě rády nemilá překvapení, adrenalin a myšlenky na sebevraždu, tak zkoušet na cestách, zda budete mít kliku a narazíte na kvalitní kadeřnici, nebo odejdete lysé, je hazard se životem.
Z toho vyplývá jediné. Budete na to samy. Je to tak. Takže než vyrazíte na několik měsíců na cesty, usnadněte si život a sundejte umělé nehty, řasy a obočí (sranda 😀 ), kupte si u kadeřnice barvu na vlasy do zásoby a okoukněte, jak si tu pedikůru udělat sama.
Jak jsem už psala výše, největším „odběratelem“ vody bylo sprchování. V zimě to byla ještě sranda, to se nepotíte a hygienu v -12ti sfouknete vlhčenými ubrousky. Ovšem, když z vás ve 40ti stupňovém vedru a 95% vlhkosti doslova odkapává pot, tak se sprcha stává tím jediným, na co většinu času myslíte.
Jasně, v létě to dáte na pohodu na pláži a nemusíte se tahat s barelem vody do soukromí auta, ovšem horší je, když máte své dny.
Jako musím říct, že tohle pro mě byla fakt těžká písemka. Nechci to tu rozebírat úplně do detailu, co kdyby to četli i pánové a víme, že ne všichni jsou tomuhle tématu otevření, nicméně omezené množství vody, příšerné vlhko a vedro a potřeba se osprchovat víckrát za den, mě fakt srážely na kolena.
Já nejsem žádná fajnovka, ale myslím, že cítit se čistě a příjemně právě v tomhle období, je pro každou ženu naprostý základ. Někdy si v dnešní době ani neuvědomuje, v jakém fyzickém komfortu si žijeme.
Já jsem si to díky životu v obytňáku uvědomovala opravdu hodně. Samozřejmě, časem jsem si tohle období celkem vychytala, ale upřímně říkám, že ty první měsíce pro mě byly z tohohle úhlu pohledu docela náročné.
Co pro mě naopak náročné nebylo vůbec, bylo chemické WC. Já jsem za celou dobu svého bydlení v obytňáku měla 3 návštěvy, které se mnou v autě přespávaly víc dní. Byla to moje mamka (14 dní ) a 2 kamarádky (každá 10 dní).
A musím teda říct, že obě moje kamarádky měly veliký problém s chemickou toaletou. Já jsem byla strašně překvapená, protože mě do té doby ani nenapadlo, že pro někoho může být soukromý chemický záchod nepříjemný.
Prosím vás, vy co jste toaletu v obytňáku nikdy neviděli, tak jsou to vlastně takové malinkaté TOI TOI záchůdky. Pod standardní mísou je prostě nádoba, do které „to“ padá, a dává se tam speciální tableta, která „to“ rozkládá.
Na míse je páka, kterou otevřete tu díru do kazety, když si potřebujete odskočit, no a po akci to tou pákou zase uzavřete. Nic nesmrdí zpátky do místnosti, na nic se tam nekoukáte. Všechno je čistá práce.
Pokud kazetu pravidelně vynášíte (já 1x/2dny při více osobách) a tedy „to“ vyléváte na předem určených servisních místech, pak o toaletě uvnitř auta prostě nevíte a skoro bych se nebála říct, že jsem schopná obsloužit chemický záchod v bílých rukavičkách a asi byste to na nich nepoznali. (I když nehody se samozřejmě stát můžou.)
Proto jsem byla šíleně překvapená, když jsem zjistila, že holkám není příjemné posedět na mém perfektně čistém, vydezinfikovaném a uklizeném záchodě a raději šly na wc na benzinku, kde byl před nimi na toaletě bůhví kdo. Tohle mi prostě hlava nebrala, sorry holky 😀
Takže co se hygieny v obytňáku týče, tak někomu zřejmě chemické wc nevyhovuje, ale třeba já a ani moje mamka, jsme s tím neměly jediný problém. Braly jsme to jako normální součást vanlife.
Jinak jestli i v normálním životě odkládáte péči o sebe, tak na cestách je ještě náročnější se donutit, protože se pohybujete mimo svůj standardní běžný denní režim, na který jste zvyklé a proto všechno co není nutné udělat, daleko víc odsouváte. Prostě nejste ve svém komfortu.
Na každodenním seznamu vašich výmluv se tak dají najít věty typu: „ještě je to docela dobrý“ nebo „tu masku si dám až zítra“, nebo „to obočí si vytrhám až přijedeme na tamtu benzinku (..nebo nikdy)“.
Navíc pečovat o sebe při 14ti denní dovolené v obytňáku, kdy vás rychlost růstu ochlupení rozesmívá, je něco úplně jiného, než když v obytňáku žijete x měsíců a díky soustavnému odsouvání oholení nohou už na ta chlupiska potřebujete pořádný křovinořez. Srandaaa 😀
Takže co bych k péči o sebe v obytňáku řekla závěrem?
Určitě se to dá zvládnout, jen se u toho o trošku víc nadřete 😀 (…a pořiďte si křoviňák!)